1. oddíl

V červenci 1945 bylo  možno na Labi vidět hochy, kteří křižovali  hlavní tok  řeky a zajížděli do slepého ramene k projížďce na kajaku. Zásluhou  bratra Reného Šimka se scházeli v klubovně loděnice na Starém Městě.

Dobré vybavení, krásná řeka a klidné slepé rameno poskytovaly ideální možnosti k provozování kajakařiny. Po zvládnutí základního vodáckého výcviku se hoši mohli odvážit plout do Hřenska a s pořádným záběrem pádel zpět do Děčína. Jindy se vydávali proti proudu na ostrov u Nebočad. Sportovní zážitky poskytoval sjezd rychlejšího úseku Ploučnice. V létě 1946 vybral kapitán Šimek 7 posádek debl kajaků k putovnímu táboru. Na korbě náklaďáku odjeli na Šumavu. Lodě dali na vodu u Rožmberka a za 14 dní je vytáhli na své domovské molo.

O Velikonocích 1947 sjelo několik posádek Ohři. Jarní voda je přitáhla i na Ploučnici. Putovní tábor pod vedením br. Ešnera začínal u Horní Vltavice a po Vltavě a Labi sjelo 6 debl kajaků do Děčína. V zimě se hoši věnovali oblíbenému lyžařskému sportu.

Na jaře 1948 ožila hladina řeky nedočkavými vodáky. Při zvýšeném průtoku se odhodlali ke splutí divokých peřejí Kamenice na gumových člunech. Letní tábory komplikovala situace ve společnosti. Přesto část oddílu neodolala krásám řeky Malše a spluli ji až k ústí do Vltavy. Mladší část oddílu odjela k rybníku Klíč u Svoru, kde se věnovali výcviku.

Po návratu z tábora se vodácké oddíly sešly na oblíbeném ostrově u Nebočad kolem plápolajícího ohně. Všichni cítili, že bez vodačiny nemohou být a že se nepodají nátlaku. S radostí uvítali myšlenku svých kapitánů R. Šimka a S. Ešnera o přestupu do Sokola, který mohl nadále existovat. 1. ledna 1949 byl založen Kanoistický oddíl Sokola Děčín, do kterého přešlo 27 členů 1. a 2. oddílu VS se svou klubovnou a desítka chlapců pozemních oddílů. Většina skautů se stala dobrými závodníky jak ve vodním slalomu, tak i v rychlostní kanoistice. Někteří dosáhli titulu mistr ČSSR.


Vodní skauti stáli po boku pěších skautů, když se na jaře 1968 obnovoval děčínský skauting. Děčínští vodáci – staří skauti- slíbili veškerou pomoc novému oddílu vodních skautů.

V roce 1969 připravili vodní skauti republikové závody, které se bohužel nepodařilo realizovat pro nízký počet přihlášených oddílů. Oddíl uskutečnil putovní tábor na Ohři. Koncem roku se nad skauty pomalu začala stahovat mračna. Činnost děčínských oddílů, ale neutichala.

V červnu 1970 proběhl na Sokolím vrchu závod junáckých hlídek. V chlapecké kategorii zvítězila posádka Vyder z 1. oddílu vodních skautů.

Žádný z oddílů junáckého střediska Úsvit se nepřihlásil do Pionýrské organizace a proto museli ukončit svou činnost.


V roce 1971 byl ještě br. Renc požádán vedením Svazarmu o pomoc při založení oddílu branných vodáků. Soustředil dvě desítky chlapců z 1. oddílu VS a 2 pozemního oddílu. S využitím skautských pramiček provedli vodácký výcvik posádek s společně s br. Jezvinou uskutečnili třítýdenní putovní tábor na Vltavě s ryze skautským programem.

Pro tuto činnost musel br. Renc oddíl před prázdninami a táborem opustit.
Na podzim 1972 byl oddíl na nátlak OV KSČ rozpuštěn.