Na podzim roku 1946 vzrůstal mezi chlapci z 2. pozemního oddílu zájem o vodačinu, a tak se od 1. ledna 1947 většina oddílu transformovala v 2. oddíl VS v čele s bratrem Červeným. Z majetku 1. oddílu získali několik kajaků a 2 gumové čluny.
Již na jaře 1947 sjeli za zvýšeného stavu Ploučnici od Benešova nad Ploučnicí do Děčína. K letnímu táboru si vybrali louku u obce Běšina na Sušicku. Postavili dvě dřevěné pramičky a pokřtili je jmény Amazonka a Indiana. V Sušici je spustili na vodu a dopluli do Prahy. Zde pramičky naložili na loď ČSPL a poslali je do Děčína. Sami se vrátili vlakem. Po prázdninách se věnovali opravám lodí a dostavbě loděnice.
Na jaře 1948 zvládli dolní tok Ploučnice. V létě přes všechny obtíže doby uskutečnili stálý tábor na horní Vltavě u Lenory.
Po návratu z tábora se vodácké oddíly sešly na oblíbeném ostrově u Nebočad kolem plápolajícího ohně. Všichni cítili, že bez vodačiny nemohou být a že se nepodají nátlaku. S radostí uvítali myšlenku svých kapitánů R. Šimka a S. Ešnera o přestupu do Sokola, který mohl nadále existovat. 1. ledna 1949 byl založen Kanoistický oddíl Sokola Děčín, do kterého přešlo 27 členů 1. a 2. oddílu VS se svou klubovnou a desítka chlapců pozemních oddílů. Většina skautů se stala dobrými závodníky jak ve vodním slalomu, tak i v rychlostní kanoistice. Někteří dosáhli titulu mistr ČSSR.
Oddíl zanikl v roce 1949.